Naturistický kemp - park pro nahé

Už jste se někdy procházeli v parku úplně nazí? Projeli jste se někdy nazí na kole nebo na kolečkových bruslích? Hráli jste nazí volejbal, pétanque nebo třeba minigolf?
Že přece nejste blázni, abyste něco takového dělali? Nemusíte být!

Narozdíl od loňského roku, kdy panovala vedra již od května, začalo letošní léto v našich zeměpisných šířkách prakticky až v poslední červencové dekádě. Mnozí proto vyrážejí užít si jej k mořím blíže rovníku a ti, kteří si chtějí léto opravu vychutnat, míří na nudistické pláže a do naturistických kempů.

Naturistický kemp není jen nudistická pláž
Na "obyčejnou" nudistickou pláž se musíte nejprve dopravit letním horkem v propocených svršcích a po vykoupání případně opalování si je opět musíte obléknout na cestu zpět do "textilní zóny". Naproti tomu naturistický kemp nic takového nevyžaduje. Můžete tam poznat skutečný význam německého FKK (Freikörperkultur), tedy kultury volného těla. Kultury opravdové svobody, upřímnosti a především tolerance. Máte-li štěstí na počasí, můžete odložit veškerý oděv ihned po příjezdu a pohybovat se zcela volně a přirozeně, tedy nazí, po celou dobu pobytu. Na druhou stranu, pokud se (zatím) nepočítáte mezi naturisty a chtěli byste něco takového absolvovat bez alespoň základní psychické přípravy (např. na www.naturista.cz), asi by to nebyl zážitek, který byste toužili zopakovat.

Naturistický park
Letošní rok byl již třetím, kdy jsme se s manželkou a dvěma potomky (5 a 2 roky) vypravili na západní břeh Istrijského poloostrova, abychom zde, stejně jako v letech minulých, prožili příjemných pár týdnů odpočinku a relaxace v areálu, který leží na severním okraji Limského zálivu necelé tři kilometry od městečka Vrsar a kterému tady poprávu říkají naturistický park.

Tento areál patří k nejstarším, nejznámějším a také největším svého druhu v Chorvatsku. Původně vznikl počátkem 70. let na malém ostrůvku Koversada, vzdáleném zhruba 150 m od pobřeží, ale postupně se rozrostl i na přilehlé pevnině do dnešní rozlohy okolo 100 hektarů. Samotný ostrůvek propojuje s pevninou úzký most, po kterém jen stěží projede osobní automobil, a to celý ostrůvek předurčuje k využití výlučně pro stanování. Na pevnině tvoří areál několik částí, z nichž na některých stojí většinou přízemní, nejvýše pak jednopatrové bungalovy a zbývající jsou vyhrazeny pro karavany, případně stany. V celém areálu nabízí občerstvení několik restaurací různého typu, několik stánků s ovocem a samozřejmě se zmrzlinou. Pochopitelně nemohou chybět ani stánky se suvenýry, novinami, sportovními potřebami a nechybí dokonce ani supermarket či kadeřník. Najdete tu hřiště na míčové hry, na tenis i na minigolf, velkou trampolínu, také několik dětských koutků se skluzavkami, houpačkami a prolézačkami všeho druhu a navíc i cca 200 m² navezeného písku vytvářejícího dojem písečné pláže. Prakticky celou plochu areálu již několik metrů od pobřeží téměř souvisle pokrývají vzrostlé stromy a protkává ji poměrně hustá síť chodníčků a cest od těch hlavních s asfaltovým povrchem přes chodníčky se zámkovou dlažbou až po cestičky sypané jemným bílým štěrkem. Označení "park" je tu tak naprosto oprávněné.

Skutečná výjimečnost tohoto místa však spočívá ve faktu, že celý prostor s výjimkou několika restaurací je vyhrazen pro naturisty. Lidé se tu nejen nazí koupou či opalují, ale nazí se volně pohybují po celém areálu parku. Nazí sedávají na terasách bungalovů nebo u karavanů, nazí stavějí stany, nazí vaří, nakupují u stánků, hrají si, sportují, baví se. Nazí, jen s ručníkem přes židli, sedí dokonce i na venkovních terasách restaurací a pizzerií. Nikdo se nad tím nepohoršuje, nikdo nedělá posměšné úšklebky ani se netváří opovržlivě. Prostě jen lidé, kteří necítí potřebu stydět se za své tělo nebo některé jeho části, a proto je ani nic nenutí tyto části schovávat či zakrývat. Ženy i muži důchodového i středního věku, studenti, mladé rodiny s malými dětmi. Přesto nic nepůsobí sexuálně, vulgárně, nemravně, nechutně či dokonce oplzle. Jen přirozenost, klid a pohoda. Zajímalo mě, jak tuto atmosféru vnímají návštěvníci.

"Teď, když mám malého, jsme tu celé léto. Loni jsme tu byli od poloviny května až do září," říká Liljana. Je ze slovinské Lublaně. Odhaduji ji tak na 23 let. Ptám se, kolik je synovi. "V září mu budou 2 roky." Asi vypadám poněkud překvapeně, když si uvědomím, že loni v květnu bylo malému teprve 7 měsíců a tak hned dodává: "Pomáhá mi tady moje matka. Manžel musí bohužel chodit do práce, ale když má dovolenou, je tu s námi." Přece jen mi to nedá a ptám se: "Jste velmi hezká. Nemáte nepříjemný pocit, když jste nahá a dívají se na vás cizí muži ?" Teď zase vypadá poněkud překvapeně ona. "Jezdím sem s rodiči šestnáct let. Nahá tu mohu být už od dětství a cítím se tak přirozeně. Důležité je, že tu nikdo nikoho neobtěžuje. Alespoň mně se to tu ještě nikdy nestalo a ani jsem o tom neslyšela." Před polednem oba pomalu odcházejí někam do stínu. Pozdě odpoledne je pak potkávám znovu na podvečerní procházce. Názorný příklad, jak spojit příjemné s užitečným, tedy sportovní čtvrthodinku s ukolébáním dítěte. Ona jede po asfaltové cestě na kolečkových bruslích, veze před sebou kočárek a kromě bruslí má na sobě jen ledvinku s walkmanem a sluchátka na uších. Moc jim to sluší. Usměje se, zamává na pozdrav a mizí za zatáčkou.

Někteří musí pozvolna
"Nejlepší tady je to, že se nemusím starat, co mám na sobě. Ráno vstanu, a klidně můžu rovnou na balkon podívat se, jak je venku," libuje si Laco ze sousedního apartmánu našeho bungalovu. Přijel ze Slovenska a spolu se dvěma kamarády, každý s manželkou i dětmi, jsou v tomhle parku již poněkolikáté. Vyzvídám, zda si naturistické lokality vybírají cíleně. "Moc na to nekoukáme. Ono se vždycky něco najde, kde se dá koupat jen tak," odpovídá. Když se s nimi později potkáváme na pláži, opravdu si všichni užívají vody a sluníčka "jen tak". Přesto si k večeru před odchodem z pláže váže Zlatka, velmi pohledná pětatřicátnice, přes sebe dlouhý hedvábný šátek, který ji zakrývá od prsou až po kolena. Zjevně ještě přemýšlí v modelu nudistická pláž a "odchod do textilu". Pak ale zafouká vítr a šátek vlaje za ní, takže kromě pečlivě zahalených ňader vše ostatní odkrývá. "Ty jsi dobrá," volá na ni Marián, její manžel, a dodává cosi v tom smyslu, že prsa si schovává, zatímco zadek jí kouká (originální znění je bohužel nepublikovatelné). Nutno dodat, že druhý den odchází se šátkem uvázaným již jen kolem pasu. Nevím, zda ani upravená varianta nesplňovala původní záměr anebo si prostě jen zvykla na prostředí, ale ke konci pobytu už bez problémů zvládala nahá cestu z bungalovu na pláž i zpět.

Nejtěžší to mají adolescenti
"Někdy je mi jí skoro až líto," posteskne si Lucia, čtyřicetiletá Italka z Terstu. Mají to sem jen něco kolem 90 km, a tak sem jezdí na víkendy. Kromě manžela tu je s třináctiletou dcerou Beatrice a jedenáctiletým synem Markem. Obě děti dovádějí na břehu. Skáčou do vody a hned zase lezou ven a znovu. Na klučinu zřejmě ještě nedolehla tíha dospívání a tak ho nic nenutí trápit se s nějakým kusem mokré látky. Naproti tomu jeho sestra už v problémech dospívání vězí až po uši. Po každém skoku do vody vyrovnává zaříznutý spodní díl plavek a upravuje vrchní díl se všemi šňůrkami a mašličkami, přestože ten prakticky ještě nemá co zakrývat. "Snažila jsem se jí vysvětlit, že tady se opravdu nemusí stydět a že plavky nepotřebuje, ale marně. Jezdíme sem už jedenadvacet let, s dětmi od malička, a vždy plavky odmítala. Ale poslední dva roky na nich prostě trvá," říká Lucia. "Rozhodně ji nechci do ničeho nutit, abych ji neodradila, a tak jen doufám, že ji to časem zase přejde. Ostatně, já jsem na to také musela přijít sama, ale to už je dávno," dodává s úsměvem.

Nikdy není pozdě
"Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že v pětapadesáti začnu s naturismem, vysmála bych se mu," říká se smíchem sedmapadesátiletá Ingrid. "Vždycky jsem to považovala jen za výstřednost našich východních sousedů," dodává a naráží tím na trend, který byl ve druhé polovině dvacátého století na vzestupu zejména v bývalém východním Německu. "Vidíš, a teď jsi ráda, že jsem tě přesvědčil," popichuje ji její třiašedesátiletý přítel Horst. "To je pravda," souhlasí Ingrid. "Většina lidí je přesvědčená, že nahota automaticky znamená sex anebo výzvu k němu, a to je něco, co na veřejnost prostě nepatří. Já jsem k této většině patřila také. Plavky jsem si oblékala dokonce i do bazénu v naší vile v Kolíně, kam nikdo cizí nechodil ani tam nemohl vidět. Naturismus přitom vůbec neznamená sex na veřejnosti nebo něco podobného! Ale lidé jsou obecně málo ochotní přemýšlet o tom, co je doopravdy špatné a co ne, a tak jsou rádi, když najdou něco, u čeho si myslí, že to poznají na první pohled." Snažím se zjistit, co ji nakonec na naturismu tak nadchlo, že kvůli tomu přehodnotila své názory zastávané více než půl století. "Nejtěžší bylo poprvé se odhodlat a prostě to zkusit," říká s úsměvem. "Přitom oprostíte-li se od psychických zábran, může Vám naturismus přinést mnoho fyzicky příjemných pocitů. A nemyslím tím jen to, že na sobě nemáte mokré plavky, když vylezete z vody. Už to, že opravdu celým povrchem těla můžete vnímat vodu, která při plavání proudí kolem vás, je velmi příjemný pocit. Anebo když třeba v horkém letním dnu vyjdete na vrchol zdejšího ostrůvku (asi 12 m n.m. - pozn. aut.), tak přestože stojíte ve stínu stromů, můžete celým tělem cítit, jak nádherně prohřátý vzduch, navíc provoněný vůní borovic z celého ostrůvku, stoupá kolem vás. To je pro mě skutečný naturismus uprostřed přírody."

Rozšířená verze této reportáže byla uveřejněna na serveru iDnes (26.8.2004).
Cenzurovaná verze této reportáže byla uveřejněna ve víkendové příloze
Večerníku Praha (6.8.2004) a v Denících Bohemia (srpen 2004).

Petr Vlk