"Když se dostanete mezi skupinu stejně smýšlejících lidí, přestanete stud úplně vnímat," vysvětluje sedmatřicetiletá Laura, která koupání bez plavek vyhledávala už jako náctiletá. Nahotu tahle žena vnímá jako něco přirozeného. Stud by ji přepadl, pokud by se ocitla jako jediná nahá žena na pláži plné zahalených lidí. Má totiž vyzkoušené, že v tu chvíli přítomní pánové přestávají svlékat dámy očima a svůj pohled upírají na to, co už svlečené je. "Takováhle pozornost je mi nepříjemná. Ale když si plavky odloží všichni, je to něco jiného," podotýká Laura. Nahá se chce koupat a slunit hlavně proto, aby nemusela řešit nepříjemný pocit z mokrého textilu na těle. Znáte to, když ze všech tkaniček odkapává voda ještě půl hodiny poté, co člověk vylezl z vody. Nám, kteří máme zábrany, nezbývá než ždímat a ždímat, naturisticky laděná žena je sundá. Protože koupání naostro je prý mnohem příjemnější. Něco podobného opakuje každý z těch, kteří se nevyznají v

módních plavkových trendech, protože za ně už několik let neutratili ani korunu. Dělí se na nudisty, kteří mají jako Laura nahotu spojenou s koupáním, a naturisty, pro něž je projevem životního stylu - nahatí se nejen koupají, ale chodí po lese, jezdí na kole, běhají. To jsou ti, kteří vyrazili na pochod Posázavím ve zmíněné reportáži. "Člověk má stud vrozený. Stydíte se zazpívat, promluvit na veřejnosti a stydíte se ukázat nahé tělo. Ale stejně jako se učíte mluvit přes lidmi, děláte pokroky i v případě svlékání se na nudapláži," říká Ivo Žurek, zakladatel serveru Naturista.cz a pořadatel naturistických akcí. Jenže člověk, který neodkládá spodní prádlo jinde než doma, se musí zeptat: Proč se mám složitě odnaučovat stydět? Proč radši nejít někam, kde nebudu řešit, jestli mi někdo nezírá na odhalený hrudník a bůhví kam ještě? Naturista odpoví, že za ten pocit to stojí. „Když jdete do vany, taky si neberete plavky. To je naturismus prvního stupně. A pak existuje naturismus desátého stupně – máte už takové sebevědomí, že stojíte na břehu moře, a když na vás někdo kouká, tak se usmějete a zamáváte,“ říká Ivo Žurek.

Postoj k nahotě je individuální. Každý ji vnímá jinak, je na ni jinak háklivý – někdo se převlékne přímo u rybníka, někdo kvůli tomu hledá strom s nejtlustším kmenem a ještě si ohlídá, aby jeho nahý zadek neviděla ani veverka. „Velmi to souvisí s vlastním pocitem soukromí. Tělo je jen naše a v možnosti si ho zakrýt, nebo ho naopak ukázat, je jistá dávka svobody,“ říká psycholožka Marta Boučková. Naturisté se často ohánějí tvrzením, že nahota je přirozená věc, zatímco stud do nás vtlouklo naše okolí. Malému dítěti nevadí, že je u vody nahé, a začne se stydět, až když mu dospělí od určitého věku říkají, že se přece nemůže producírovat před ostatními svlečené. Kdysi dávno také neměli lidé problém s nahotou na veřejnosti. Do zvířecích kožešin se zahalovali jen proto, že foukal vítr, a u ohně je odkládali. Nahota byla běžná ještě ve středověku, zlom přišel v období renesance – na nahé tělo se začalo pohlížet hlavně eroticky. „Rostla obecná vzdělanost a s ní určitá kultivace mravů. Proti nahotě a erotickým praktikám vůbec se ostře postavily nové protestantské církve,“ píše historik Vlastimil Vondruška v knize Intimní historie. Dnes se osobní míra studu hodně odvíjí od výchovy. Pokud jste vyrůstali v rodině, kde nahota byla tabu, každý se v koupelně zamykal a rodiče se před vámi nikdy nepřevlékali, jste stydlivější. Záleží i na kulturní tradici, na prostředí, v němž žijeme. Ne náhodou má naturismus velkou podporu v tolerantní a nenucené Francii, zatímco v katolickém Polsku budete nudapláž hledat hodně dlouho. A když to vezmeme ještě víc zeširoka – ve vnímání nahoty hraje zcela jistě roli i klima, protože africká žena na rovníku bude těžko chodit jinak než polonahá, a není to tím, že by byla víc volnomyšlenkářská než do kožichu zabalená eskymačka.

Počasí ovlivňuje i naturistickou základnu v Česku. Přestože jsme země, která je poměrně tolerantní k odlišnému chování ostatních, inklinuje tu k naturismu jen pět procent populace. Zdejší podnebí totiž naturistům nenaděluje příliš teplých dní, kdy by mohli organizovat společné akce. Nudisté jsou na tom lépe – mohou se uchýlit pod střechu. „Jezdím na akce do akvaparků, nemám zapotřebí chodit nahá někde po poli,“ směje se nudistka Laura. Právě v akvaparku se poprvé ke skupině kolem Ivo Žurka připojila Jana Mašková. Když teď vypráví o svém prvním nahém koupání, vzpomíná na obrovský stres, když se měla vymotat z osušky (jediný povolený kus prádla) a vlézt do vody. „Nemám zas tak špatnou postavu, jenže každá žena má svůj komplex a já jsem trpěla tím, že mám malá prsa. Prostě jsem se úplně neuvěřitelně styděla, což mi dneska nikdo nevěří,“ směje se matka tří dětí. My ženy jsme v případě nahoty prostě ostýchavější. Průzkum společnosti SANEP ukázal, že za své nahé tělo se stydí 58,7% žen a jen 32,4% mužů. „Ženy jsou kritičtější ke svému tělu a ženské tělo je navíc mnohem zranitelnější, když je nahé,“ vysvětluje psycholožka Boučková. Největší problémy se studem přiznávaly v průzkumu mladé ženy od 18 do 25 let. „Ve svém důsledku se to může dramaticky odrážet na kvalitě jejich psychiky, a tedy i sebedůvěry,“ uvedli autoři průzkumu. Když posloucháte Janu Maškovou, možná na tom opravdu něco bude. Její příběh ukazuje, že stydlivosti je možné se nadobro zbavit, stačí trocha tréninku. Trénuje se tak, že postupně prodlužujete čas, kdy se mezi ostatními v akvaparku pohybujete nazí. „Stále častěji jsem odkládala osušku, až mi to přišlo úplně přirozené. A strašně mi to pomohlo. Dříve jsem byla až přehnaně stydlivý člověk, který neměl rád světlo ani při milování. Dneska už mám mnohem větší sebevědomí,“ vypráví naturistka.

V momentu, kdy sklepete stud, se podle psycholožky lépe sžijete se svým tělem. „Lidé dnes mají problémy přijmout svoje tělo, jaké je. Žijeme v kultu mládí a krásy. Jenže tělo tenhle kult nerespektuje a klidně si stárne,“ říká Tereza Boučková. Srovnat se se všemi nedostatky a ještě je vystavit na odiv, chce velkou odvahu a sebevědomí. A sebevědomí roste, když máte odvahu ukázat tělo. Od žen z nudapláží tak slyšíte, že před svým naturistickým obdobím procházely (oblečené) před skupinou mužů se skloněnou hlavou a červené na tváři, kdežto teď jim to nedělá problém. Mají trénink ze společného koupání, kde ukazují i to, co bývá jindy skryté. Ono totiž to omílané tvrzení, že na vás nikdo nekouká, když jsou nazí všichni, tak úplně neplatí. „Samozřejmě, že na vás zírají. I krásné, otrlé holky, které přijdou na naturistickou akci do akvaparku, říkají, že si toho všímají a někdy je to přivádí do rozpaků. Ale je to přirozená věc – každý muž ženu hodnotí a záleží jen na míře jeho vkusu, jak to dělá. Jestli na ni upřeně civí, nebo si ji prohlíží nenápadně,“ říká Ivo Žurek.

Naturista Aleš Prchal se také netají tím, že si hezkou ženu prohlédne – ale nehledejte za tím sexuální podtext. „Samozřejmě, že když vedle mě sedí nahá žena, podvědomě to cítím, ale je to podobné, jako kdyby si vedle mě sedla oblečená v autobuse – nevzruší mě jen proto, že je nahá. Beru to jako přirozenou věc. Zvířata v přírodě se po sobě také nesápou pokaždé, takže to tak nefunguje ani v případě, že vedle sebe jsou nazí lidé,“ vysvětluje. „Spíše lidem, kteří holdují plavkám, tak na ty mohou plavky působit jako sexuální stimul, protože si pod nimi mohou představovat cokoliv,“ říká Aleš Prchal, který se naturismu věnuje dvanáct let. Také on začal u vody, ale časem se mu tenhle způsob svobody zalíbil. Nahý spí, nahý chodí po bytě, nahý se pohybuje v přírodě. Tedy v místech, kde nikoho nepohoršuje.

Češi jsou poměrně tolerantní národ. Nudapláže je nepohoršují, ale musí to mít své meze – ti bez plavek ať zůstávají za plotem a nevylézají. Mia Kobosilová na svém blogu na serveru iDNES.cz popsala, jak si s rodinou vyrazila k vodě, roztáhla deku a teprve pak zjistila, že vedle se koupou nudisté a stánek s občerstvením i restaurace mají všichni společné. „V našich podmínkách jsme zvyklí komunikovat v oblečení, takže mi vadí, když mám stát s cizími naháči u stánku na buřta nebo obědvat v jedné hospodě. Přivádí mě to do rozpaků,“ napsala blogerka a ve svém rozhořčení pokračovala s tím, že by přivítala, kdyby se nudisté alespoň do něčeho drobného oblékli, když se mají setkat s ostatními. A také jí vadí představa, že na plastové židli u stánku střídá někoho, kdo tam seděl celý den nahý. Na takovou poznámku nudista obvykle zasmečuje tím, že on sedá na ručník, zatímco ostatní se nežinýrují, klidně do židličky svalí zadek v mokrých plavkácha loužičku pod sebou neřeší. Ale dost. Tohle nemá být slovní přestřelka o tom, jestli je víc hygienické být oblečený, nebo nahý. Spíš jde o to, jak moc se obě skupiny navzájem obtěžují. Podle psycholožky Boučkové hodně. Rada zní: nemíchat se dohromady. A druhá: nesvlékat se tam, kde je to opravdu nevhodné. Pak totiž můžete mít oplétačky se strážci zákona. I když v tomto případě se právníci neshodují, co vlastně člověku hrozí. Jedni tvrdí, že může jít i o trestný čin výtržnictví, ale to by asi člověk musel nahý kličkovat mezi turisty na nádvoří Pražského hradu. „V nejhorším může jít o přestupek proti občanskému soužití. Pokud je někdo dostatečně praštěný, že chce chodit nahý přírodou a dává si pozor, aby zbytečně

nechodil přes mateřskou školu, nedopouští se žádného trestného jednání,“ řekl právník Václav Vlk v reportáži České televize o naturistickém pochodu. Mia Kobosilová ve svém kritickém textu na naturismus narazila ještě na jeden aspekt. Píše, že by ji zajímalo, jak to chodí v rodinách, kdy jeden z páru vyznává naturismus a druhý má přirozený stud. „Asi by se mi nelíbilo, kdyby můj muž věčně někde lítal nahej, a obráceně by to bylo asi ještě horší,“ píše. Partnerkám Aleše Prchala se to také zajídalo. Zatímco rodiče si na zálibu svého syna zvykli („aspoň že ten kluk nefetuje a nepije“), žádná přítelkyně s ním zatím radost z veřejné nahoty nesdílela. „Nevím, jak to ostatní muži dělají,“ posteskne si. Většinou prý své partnerky přemlouvají. A mluví do nich tak dlouho, až povolí, jako třeba Jana Matoušková, kterou manžel přemlouval půl roku. Což budí otázku: kam se u nudistů a naturistů ztratila žárlivost? Ivo Žurek prý nežárlí, protože to lidé narození ve znamení Blížence obvykle nedělají. Aleš Prchal v tuhle chvíli nemá na koho žárlit, ale když se zamyslí, asi by s tím problém měl. Zvlášť na začátku vztahu. To si úplně neumí představit, jak by se srovnával s pohledy mužů upřenými na partnerku. Čtyřicetiletý nudista Daniel se žárlivosti odnaučil. „Chodil jsem s holkou, která neměla s nahotou problém. Okamžitě souhlasila, že se pojedeme v Chorvatsku koupat bez plavek. Byla hodně hezká, chlapi ji očumovali a ona si to užívala, ještě se předváděla. Mohl jsem se zbláznit, jenže co jsem měl dělat, když jsem to navrhnul já?“ Nakonec se rozešli, Daniel přesto žárlivost přestal řešit – vlastně mu nic jiného nezbylo. „Zpracoval jsem si to v hlavě a říkám si, že je na druhou stranu lepší mít holku, která se líbí, než naopak.“

Snažila jsem se poctivě najít na naturismu alespoň jednu věc, která by mě jako člověka přirozeně stydlivého přiměla se svléknout na veřejnosti. Řeči o tom, jak se mi bude mnohem příjemněji plavat, opalovat a nedejbože chodit po lese, vůbec nezabíraly. Jedinou zanedbatelnou výhodou je, že si na toboganu neprošoupete oblíbené plavky (ale zase si můžete spálit zadek). Za tuto přízemní poznámku mě ale zakladatel naturistického serveru pěkně sjel: „To je přece duchovní záležitost! Buď člověk přemýšlí povrchně, nebo niterně...“ Chápu, respektuji, nekritizuji. Ze mě ale naturistka nikdy nebude. To radši budu dál z těch zpropadených tkaniček mačkat litry vody a z plavkové podprsenky vybírat všechny ty klacíky a listy ze stromů. Takhle se opravdu cítím líp.