Naturismus.cz
Naturismus.cz
Naturismus.cz
Úvodní stránka
Něco o mě
Nudistická pláž Brno
Názory a postřehy
Cestopis: j. Silva 10
Lodní deník Silva 11
Články z tisku
V.I.P. odkazy
Odkazy
Ankety
Seznamka
Kontakt
Brno a naturismus
N organizace Brno?
Nahá Jóga Brno
N wellness Modřice
N aquapark Brno
N Riviera Brno
ATC kemp Merkur
Historie n-plavání
Organizace
NTSC
SK Oplatil
SNO - Ostrava
KNK - Křetínka
Jak založit n-pláž
Světové organizace
Akce
Naturista.cz
Sauňáci.cz
Nuda lokality ČR
Natur. tábor 2013?
Chat
Naturistický chat
Dokumenty k tisku
Dokumenty k tisku
Reklama
Wellness Modřice
Seznamka
Naturista.cz - Přirozená radost ze života
Saunaci.cz - Přirozená radost ze života
Česká Asociace Saunérů
SUNATUR - Cestovní kancelář pro naturisty
Naturtravel.cz - Cestovní kancelář pro naturisty
Asociácia slovenských naturistov
Prýgl.net
Levné ubytování
Sklizeno
Liftago taxi
Integrovaný Dopravní Systém Jihomoravského Kraje
Integrovaný Dopravní Systém
Klub Českých Turistů
KČT Fénix Brno - Medlánky
Turistika na boso
Turistický deník
Kuřákova plíce
Valid HTML 4.01 Transitional
Valid CSS
Ikonky pro web
Ikonky pro web







Plavba jachtou Silva 2010

Jachta Silva Naturistické plavby po Jadranu na palubě jachty Silva nejsou pro české naturisty sice žádnou novinkou, ale na mém webu jsme ještě neměli moc příležitostí udělat si o této netradiční dovolené podrobnější obrázek. Letos jsem na Silvu vyrazil i já, a protože jsem přímo na palubě narazil ještě na dalšího administrátora jednoho komerčního naturistického webu, nemůžeme si prostě odpustit pár řádků provoněných pohodou naší prázdninové plavby. A možná víc než jen pár řádků, protože tahle dovolená rozhodně není nějaké nezajímavé ležení někde na pláži. Snad nás nikdo nenařkne z utajené reklamy, a nebude ani vadit, že jsme viděli vlastně jen jednu z mnoha možných tras, po kterých Silva v průběhu let plula a ještě popluje – ostatně popsat opravdu do detailu celou tu spoustu navštívených míst se zde ani nesnažíme.

Pohled na břeh: tak nemá vypadat dovolená
Pohled na břeh:
tak nemá vypadat
dovolená

O dovolené na Silvě jsem vlastně uvažoval už několik let, tahle možnost se v naturistických kruzích prostě nedá přehlédnout. Navíc pro člověka přitahovaného spíše putováním za krásami přírody, než pouhým lenošením na jednom místě, zní docela lákavě. Na druhou stranu jsem si poslední dobou zvykl trávit takovou dovolenou neorganizovaně v tuzemsku za podstatně levnější peníz. Jenže ono se to nedá vyřešit, dokud to člověk prostě nezkusí. Posuďte sami, jak nakonec moje první cesta do Chorvatska jako singl vypadala. Zvolil jsem pro jednotlivce cenově nejdostupnější cestu autobusem (i když samozřejmě existují i jiné alternativy).

Výchozí i cílový přístav Omiš: město pod skalami
Výchozí i cílový přístav Omiš: město pod skalami

Ten pravý přísun nových dojmů ovšem přineslo až časné sobotní ráno, kdy jsem konečně vyměnil rychle jedoucí autobus za zatím ještě pevnou půdu pod nohama, a netrvalo dlouho a po výstupu a odjezdu autobusu se mi dostalo v brzkém ránu v liduprázdném přístavu křtu od místního racka přímo do vlasů, který jsem bral jako pro štěstí a uvítání a než jsem si stačil onen křest odstranit vlhčenými kapasníčkami L.O.C., tak jachta Silva již kotvila v přístavu. Abych nějakých 5 hodin do odjezdu lodi využil k prohlídce přístavního městečka Omiš (v Dalmácii mezi Splitem a Makarskou), které je tradičně startem i cílem většiny těchto plaveb, a zároveň i první zajímavou zastávkou. Město je půvabně vtěsnáno do úzkého pásu mezi mořským břehem a impozantními skalními útesy, prolomenými ještě řekou Cetina. Moje oči se potěšily malebnou sítí uzounkých uliček nevelkého starého města, z nichž doslova dýchají staletí i styl středomořské oblasti, a nad kterými se ještě v ranním slunci tyčí strmé skály, pod nimiž se historické město krčí - skály snad až do nebe. Uličky nebyly takto časně ještě zavaleny davem turistů, ani stolky restaurací či slunečníky, na druhou stranu většina obchodů i pevnost nad městem byly ještě zavřené, a tak jsem jen vdechoval atmosféru úzkého pruhu dlažby ošlapané do zrcadlového lesku, a sevřené mezi mozaiku fasád s dřevěnými žaluziemi na oknech. Pak jsem pokročil k nové zástavbě na poloostrově za silnicí, nahlédl i na zatím prázdnou městskou pláž, kterou brzy zavalí textilní dav, reprodukovaná hudba od kiosků a všechny tyhle věci. To ale naštěstí není můj cíl pro tenhle týden...

Taková je Silva Pod Chorvatskou vlajkou vpřed! Silva pod palmami: Trogir Lanoví na levoboku
Taková je Silva

Pod Chorvatskou
vlajkou vpřed!
Silva pod palmami:
Trogir
Lanoví na levoboku










Já se sice na mnoha lodích ještě neplavil, ale tahle mi byla od prvního pohledu sympatická. Během téhle dovolené jsem kolem sebe viděl řadu jiných lodí v přístavech i na moři, už i z autobusu jsem stihl zahlédnout mezi jinými i luxusní Vjeko, všude v těch přístavech stojí spousta naleštěného kovu v bílém laku, kouřových oken, a palubních lehátek vyrovnaných jak oddíly vojáků. Občas se vidí třeba i řady modrých světélek, potkali jsme ještě toho večera i bělostný katamaran, který modrým světlem přízračně prozářil přístavní vody pod sebou, a každý se za ním ohlédl. Jsou jistě lidé, kteří o takový moderní "hotel" či menší "limuzínu" na vodě stojí, ale jachta Silva přede mnou je dřevěná loď natřená veselými barvami, na zvednuté přídi červená ozdobná hlavice, na zádi mohutné dřevěné kormidlo, ze dvou stěžňů se rozbíhá lanoví se záchrannými kruhy a příčkami. Po Jadranu se sice plaví i nejedna dřevěná loď klasického vzhledu, ale neviděl jsem tam žádnou, která by na mé oko působila tak vesele jako Silva. Někdo by řekl, že staré věci mají duši. Nebo prostě jen, že ten pohled hřeje u srdce.

Omiš: uličky Omiš: pevnost Peovica Omiš: Závěr kaňonu Cetiny Omiš: pevnost Starigrad
Omiš: uličky

Omiš:
pevnost Peovica
Omiš:
Závěr kaňonu Cetiny
Omiš:
pevnost Starigrad









To jsem se ale už dostal daleko za ten sobotní první pohled, který byl jen krátký. S ohledem na výměnu turnusů a s tím spojený úklid, doplňování zásob atd., vyplouvá Silva v sobotu až v poledne, takže zbývalo ještě mnoho času. Odložil jsem tedy cestovní tašku, pozdravil se se svým budoucím spolubydlícím, který přijel též brzy ráno autobusem z Prahy a vyrazil jsem znovu na pevninu. Celou dobu mě lákalo cimbuří další pevnosti (Starigrad) tyčící se na vrcholu zdánlivě nepokořitelného skalního útesu nad přístavem, kam jsem po krátké obhlídce ústí řeky Cetiny (s dvěma silničními tunely) a navzdory slunečnímu žáru nakonec přece jen nevylezl na rozdíl od spolubydlícího z Prahy, který tam vylezl, jsem se vrátil pomalu přilehlými uličkami zpět do přístavu. Ostatně kdo chtěl ten půlden prolenošit mezi textilní pláží, restauracemi a zmrzlinou, ten v Omiši taky nepřišel zkrátka.

Pro zajímavost: Kudy jsme jeli
16.7.2010
13:00/17:00 Odjezd autobusy Praha hl. n. / Brno hotel Grand
kolem 24:00 Chorvatské hranice
17.7.2010
6:10/7:10 Příjezd autobusy do Omiše
12:00 Odjezd lodí z Omiše
15:00 Zátoka na ostrově Čiovo* - koupání
16:30 Odjezd ze zátoky
18:00 Příjezd do Trogiru
18.7.2010
8:00 Odjezd z Trogiru
11:45 Zátoka Krbela (Vela Krbela*) - koupání
16:30 Odjezd ze zátoky
18:14 Příjezd Vodice
19.7.2010
8:00 Odjezd Vodice
10:35 Zátoka na ostrově Arta Vela* - koupání
11:15 Odjezd ze zátoky
14:15 Zátoka Otrič na ostrově Ugljan - koupání
asi 17:00 Odjezd ze zátoky
18:00 Příjezd do Zadaru
20.7.2010
8:00 Odjezd ze Zadaru
10:20 Zátoka na ostrově Dugi Otok* - koupání
11:20 Odjezd ze zátoky
12:30 Příjezd k ostrovu Levrnaka - koupání v zátoce
15:30 Silva přejíždí k nedalekému molu
16:40-17:00 Návštěva pojízdné prodejny
21.7.2010
8:30 Odjezd Levrnaka
12:00 Zátoka Oštrica - koupání
17:00 Odjezd ze zátoky
18:00 Příjezd Zlarin
22.7.2010
8:00 Odjezd Zlarin
10:00 Zátoka na ostrově Jaz* - koupání
17:00 Odjezd ze zátoky
17:40 Příjezd Rogoznica
23.7.2010
8:00 Odjezd Rogoznica
9:30 Zátoka Stari Trogir (na pevnině) - koupání
12:30 Odjezd ze zátoky
14:45 Zátoka Nečujam na ostrově Šolta - koupání a noc
24.7.2010
5:00 Odjezd ze zátoky
7:50 Příjezd lodí do Omiše
18:50/21:20 Odjezd autobusem z Omiše
25.7.2010
asi 9:15 / 10:00 Příjezd autobusem Praha Florenc / Brno hotel Grand
* neověřené údaje dohledané později v mapě

Horní paluba: naše n-pláž Výhledy z paluby: maják
Horní paluba:
naše n-pláž
Výhledy z paluby:
maják

Poledne nás už zastihlo na palubě, někde dole se ozval motor, a první plavba mohla začít. První z těch každodenních hodin, v nichž se snoubilo slunce nad námi s pomalu se sunoucími ostrovy, ostrůvky, majáky, městy a městečky v dálce kolem nás, opalování a lenošení s vyhlídkovou jízdou, motor si bručel, větřík vál, vlnky se jen maličko pohupovaly, voda za lodí se pěnila, a my, většinou oděni v příjemnou nahotu, chvíli leželi a nechali se hladit sluncem, chvíli stáli v lehkém vánku a sledovali okolí, jindy sahali po fotoaparátech a snažili se zachytit půvaby četných lodí kolem nás, i měst a městeček na pevné zemi. Když už toho bylo dost, nebo se zrovna nic nedělo, sahali někteří z nás po knížce, podobně jako si i kapitán ve své budce někdy rozložil noviny. Naše moře bylo klidné a plné pohody, a kapitán už vedl Silvu jejím rozvážným tempem do klidné liduprázdné zátoky, která se měla stát naší dnešní pláží.

V průzračné vodě Jadranu Typický kamenitý břeh
V průzračné vodě
Jadranu
Typický kamenitý
břeh

Plavčík na kajaku (nebo někdy i bez něj) vyrazil na břeh přivázat lano k balvanu, kotva už mezitím byla dole, motor utichl a na boku lodě se objevily schůdky podobné těm do bazénu... A já se cestou po žebříčku do vody stihl jen pousmát nad tím kilometrem, který mě dělil od (navíc textilácké a pěkně plné) pláže kdysi na "klasické" dovolené. Tady tu vzdálenost z "terasy" na horní palubě do slané vody někteří odvážlivci zvládli jediným skokem, a v dohledu bylo nejvýš pár motorových člunů, někdy dokonce obsazených také naháči. Plavali jsme kolem lodě, k blízkému břehu, někteří skákali z paluby, nebo brázdili okolní vlnky na nafukovacích matracích, případně na plastovém kajaku. I já jsem si po chvíli plavání krátce zkusil, jak se jezdí po moři s kajakem, podíval se jak vypadá dno pár metrů od břehu, nebo jak ostrá jsou rozeklaná pobřežní skaliska.

Trogir Trogir: hodinová věž
Trogir

Trogir:
hodinová věž









Když odpoledne pokročilo, posádka odvázala lana a vytáhla kotvu, a loď se vydala k přístavu vybranému pro tuto noc. Až pár minut před přistáním zazněl povel k oblékání, a naturisté se změnili jen na turisty, zvědavé na krásy večerního historického města. Přístavy, v nichž jsme přenocovali, zpravidla měly co nabídnout, a způsob jakým jsme tam dorazili měl taky svoje kouzlo: Žádné zdlouhavé cestování, tápání periferními čtvrtěmi či hledání centra. Silva přistála zpravidla přímo u nábřeží historického města, takže cesta pro zmrzlinu, do malebných uliček, nebo zas na loď na večeři nebo třeba jen pro zapomenutý kapesník, byla otázkou pár kroků přes ulici. Jako kdybychom na téhle dovolené bydleli vždy na tom nejlepším místě: Přes den v opuštěné zátoce s průzračnou vodou, večer přímo v historickém jádru městečka. A navíc každý den jiná zátoka a jiné městečko, takže pořád bylo co objevovat, a nic se neokoukalo. Takové pojízdné ubytování má svoje kouzlo.

Trogir: Radovanův portál Trogir: večer v uličkách Luxus na vodě: v přístavu Trogir
Trogir:
Radovanův portál
Trogir:
večer v uličkách
Luxus na vodě:
v přístavu Trogir

Ten první večer jsme zavítali do starobylého Trogiru (od 1997 v UNESCO). Zvolna se šeřilo nad promenádou pod palmami, na jedné straně úžasný labyrint úzkých uliček dýchajících staletími a skrývajících náměstíčka s restauracemi či zmrzlinou, i věže chrámů, na druhé straně té promenády pak boky pěti lodí, od modře zářícího luxusního katamaranu po veselou Silvu na opačném konci řady. Pár metrů od palubního posezení hráli pod palmami hudebníci, na jednom konci nábřeží stará pevnost, na druhém konci zvedací most. Po vydatné a velmi dobré večeři podávané na palubě naší Silvy nebyl důvod ke zkoušení místních restaurací, zato zmrzliny jsem testoval často a rád, vdechoval atmosféru historických uliček a přístavu za světla i po setmění, a nafotil nejeden snímek. Do půlnoci bylo času pro nadšení z objevování pro mne nového města tak akorát.

Přibližný denní program
8:00 Snídaně
8:00 nebo 8:30 Odjezd z přístavu
zhruba 11:00-17:00 (různě) kotvení a koupání v opuštěné zátoce, po poledni oběd
kolem 18:00 Příjezd do dalšího přístavu
19:00 Večeře včetně desertu, volno až do rána
23:30-6:30 Noční klid (mnozí spí až do snídaně)

Ráno úderem osmé zacinkal zvonec v jídelně, a život na lodi nabral obvyklý rytmus: Zatímco my jsme si za zvuku příjemné hudby z rádia pochutnávali na snídani, kapitán nahodil motor a vyrazil na moře, za otevřenými okny jídelny zvolna mizely domy a nábřeží, aby je vystřídaly mořské vlnky a další porce vzdálených ostrůvků a majáků. Po snídani jsem se obvykle přesunul na horní palubu nad jídelnou, a při sledování okolního moře s fotoaparátem u nohy jsem se pustil do svého malého rituálu s opalovacími krémy. Před polednem přišla na řadu další klidná zátoka, koupání, potápění, lenošení, kajak a nafukovačky... Tak to bylo každý den, každá zátoka byla trochu jiná, a moře hned tak neomrzí.

S kajakem na moře: ale jen v zátoce Břehy zátok: ostrá skaliska Vodní hrátky v zátoce
S kajakem na moře:
ale jen v zátoce
Břehy zátok:
ostrá skaliska
Vodní hrátky
v zátoce

Několikrát jsem obul boty do vody, a vypravil se na kratičkou naturistickou procházku a vstřebával krásu toho pohledu na tichou zátoku s odpočívající Silvou uprostřed. V jedné zátoce byla voda chladná, v jiné krásně prohřátá, další skrývala mezi balvany malou jeskyňku tak pro dva sedící návštěvníky, na oblázcích a po pás ve vodě. Jen jsem záviděl těm, kteří díky vodotěsnému pouzdru mohli s foťákem doplavat na břeh za ještě dalšími nádhernými obrázky.

Provoz je místy dost hustý Občas se potkaly podobné lodě Maják: jeden z těch hezčích Kolem jel i vodní lyžař
Provoz je místy
dost hustý
Občas se potkaly
podobné lodě
Maják:
jeden z těch hezčích
Kolem jel i vodní
lyžař









Plavčík pověsil na bok lodě jakousi dětskou košíkovou, zkoušeli jsme se trefovat míčkem z vody... Tyhle zastávky trvaly řadu hodin, a každý podle chuti střídal vodní hrátky s lenošením na palubě, nebo hovorem kolem stolu zastíněného u předního stěžně plachtou proti slunci.

Na palubě byli češi, pár slováků, i malý hlouček německy mluvících účastníků, ale vždycky jsme se nějak domluvili, nebo si našli každý svůj koutek, a přátelská atmosféra byla cítit všude. Silva zase tak malá není, abychom o sebe zakopávali. Ani pověsti o lodi plné důchodců se nepotvrdily, byl jsem možná nejstarší u našeho jídelního stolu, a mezi němci se culil i jeden malý školák. Byli jsme prý mimořádně mladý turnus.

Hlady jsme netrpěli Palubní jídelna: po večeři Společné foto před obědem Jak se řídí Silva
Hlady jsme netrpěli

Palubní jídelna:
po večeři
Společné foto
před obědem
Jak se řídí Silva










Po poledni nás zvonec přivolal zpět na palubu, kde kuchař Nino vykouzlil některý ze svých skvělých obědů - ať už to bylo telecí, kuře, španělský ptáček, nebo třeba různé ryby, vždy to bylo skvělé, a bylo toho skoro až moc. Dvakrát jsme mohli kuchaře zahlédnout při grilování ryb na přídi, jinak vše zvládal v mikroskopické palubní kuchyňce, a přitom několikrát sklidil i nadšený potlesk celé lodi. Nikdy bych nevěřil, že po několika dnech tréninku dokážu takové porce opravdu s chutí sníst, a ještě se dle místní tradice docpávat (neomezeně doplňovaným) bílým chlebem, ale stalo se. Odpočinek může být svým způsobem i vyčerpávající.

Hrozící bouřka Plachetnice: někde byly celé houfy Některé lodě jsou zatraceně rychlé Co jsme taky potkali: šílenec na pneumatice
Hrozící bouřka

Plachetnice: někde
byly celé houfy
Některé lodě jsou
zatraceně rychlé
Co jsme taky potkali:
šílenec na pneumatice









V tomhle stylu jsme pokračovali celý týden, pořád to bylo v něčem podobné, a v něčem zas jiné a nové.

Počasí bylo sice krásné, slunečné a horké, a moře většinou klidné, ale tu a tam nám stejně maličko pohrozilo, a podle toho zkušený kapitán hned upravoval trasu. Na Silvě takto pracuje i kouzlo nechtěného, a člověk objeví nová a nečekaná místa i kdyby předem uváděnou trasu studoval jakkoliv pečlivě. Hned v neděli jsme se Silvou takhle ujeli z dáli hrozící bouřce, a kde si večer koupíme zmrzlinu, to pár hodin před tím možná nevěděl ani kapitán. Jiný den zas vítr vykouzlil na moři vlnky, houpání lodě prověřilo pevnou ruku a rovnováhu všech fotografů, příď narážela na vlny a vodní tříšť nás sprchovala až na horní palubě. Až dodatečně jsem zjistil, že dvě mladší účastnice téhle plavby mezitím v podpalubí sháněly prášky na nevolnost, ale většina z nás se spíš bavila. Změn bylo ještě pár, a příčinou nebylo jen počasí - tak třeba Stomorska na ostrově Šolta z programu vypadla protože jim tam, jak to krásně podal delegát naší cestovky, "spadlo molo, udělalo bác!"

Šibenik: jen projíždíme kolem Vodice na obzoru Vodice: to novější Vodice: to starší
Šibenik:
jen projíždíme kolem
Vodice na obzoru

Vodice:
to novější
Vodice:
to starší









Propluli jsme kolem Primoštenu i Zlarinu, v dálce spatřili mohutnou pevnost před Šibenikem, a nedělní večer nás nakonec dostihl v letovisku Vodice. Historické jádro tohoto městečka jasně vypovídá o tom, jak bývalo původně maličké, okolní nová výstavba a davy turistů zas prozrazují rušné letovisko. Všude kolem zněla čeština, polština, němčina i další jazyky, a místo maratonu od jedné historické památky k druhé zde došlo na klidnou procházku po nábřeží, a na mimořádně levnou zmrzlinu. Přece jen, kopeček za 4 Kn místo běžných 6, nebo 3 kopečky za 10 Kn, to potěší. A že tam dávají pořádné kopečky, co se jen na naběračce udrží! Ovšem kdo neholduje zmrzlině ani neustálým vycházkám, nebo byl na Silvě již poněkolikáté jako například jeden manželský pár z Brna (již 10.sezóna, což to samo o sobě již svědčí o kvalitách této dovolené), ten samozřejmě zvolil poklidnější program - ostatně diskusní kroužek na přední palubě byl k vidění asi každý večer. Byli i borci, kteří vyráželi do přístavních městeček na lov bezplatného WiFi signálu, abychom na ně pak narazili u nějaké té kavárničky, jak na svém malém notebooku řeší poštu nebo třeba na Facebooku se chlubí fotografiemi a zážitky z jejich právě probíhané dovolené.

Vodice: večer v přístavu (Silva vpravo) Další z mnoha majáků a majáčků Hoří! Hádejte kde to je: sami jsme to kolikrát nevěděli
Vodice: večer
v přístavu
(Silva vpravo)
Další z mnoha
majáků a majáčků


Hoří!


Hádejte kde to je:
sami jsme to
kolikrát nevěděli










Také jsme se tu poprvé setkali s parkováním lodí ve více řadách od břehu, kdy nám bylo vysvětleno kudy a jak se v mezích slušnosti přes ty další lodě dostaneme na břeh, a dokonce nám při těch parkovacích manévrech Silva na chvíli i ujela - i s večeří! Stačilo to přesně na pár fotek Silvy na vodě, a jakmile zas přirazila, už jsme se hrnuli k talířům.

V pondělí jsme si z paluby nafotili novou várku ostrovů a majáků, minuli jsme pár měst a městeček na pobřeží, v dálce jsme pozorovali hrozivý sloup dýmu patřící nejspíš nějakému požáru, abychom po dvou koupacích zastávkách a vlnobití nakonec dorazili do Zadaru.

Zadar: (opět UNESCO) je velké město a velký přístav, kde v sousedství obřích trajektů působila naše Silva jak malý mraveneček. Historické jádro města je nádherné a rozlehlé, a o památky zde rozhodně není nouze.

Vplouváme do Zadaru Obojživelná benzínka Parkování ve více vrstvách: Silva je třetí Vzhůru do města: po zrcadlově ohlazené dlažbě
Vplouváme do
Zadaru


Obojživelná
benzínka


Parkování ve více
vrstvách:

Silva je třetí
Vzhůru do města:
po zrcadlově
ohlazené dlažbě










S nezbytnou zmrzlinou jsem dlouho do noci procházel uličkami s lesklou, ošlapanou dlažbou, kolem mnoha kostelů, sloupů, hradeb či vykopávek. Zajímavou novinkou jsou zde mořské varhany v podobě dlouhé řady jakýchsi skrytých píšťal, na které samo moře hraje svoji nekonečnou, houpavou melodii, zatímco omývá široké schodiště pod nímž jsou varhany skryty. Na schodech sedí návštěvníci města, někteří si nechají na nižších stupních omývat nohy, a poslouchají tu nevšední mořskou ukolébavku. (Takto ji při měsíci slyšel můj spolubydlící.) A na malém náměstí mezi domy se ozývala zas jiná muzika, hudebníci zde po setmění překrásně hráli a zpívali pro uši lidí sedících před pódiem, stojících na schodech protějšího chrámu, i procházejících okolními uličkami, v nichž se hudba rozléhala. V tomhle městě jeden večer skoro nestačil.

Památky v Zadaru Památky v Zadaru Památky v Zadaru Zadar: cesta na zvonici
Památky v Zadaru

Památky v Zadaru

Památky v Zadaru

Zadar:
cesta na zvonici
Anděl shlíží na Zadar Zadarský západ slunce Nejsou vidět: Mořské varhany Památky v Zadaru
Anděl shlíží na Zadar

Zadarský západ
slunce

Nejsou vidět:
Mořské varhany
Památky v Zadaru

Zadar: starobylé studny Zadar: pevninská brána Zadar: večerní nálady Noční Zadar
Zadar:
starobylé studny
Zadar:
pevninská brána
Zadar:
večerní nálady
Noční Zadar





























Přišlo ale úterý, a neúnavná Silva nás opět vezla za dalšími dojmy. Projeli jsme pod mostem spojujícím ostrovy Ugljan a Pašman, zamávali osamělému cyklistovi nahoře u zábradlí, nad další úžinou se zas tyčil starobylý maják jak z pohádkové knížky. Při naší cestě kolem prvních svahů národního parku Kornati, který je tvořen možná 89, možná 101, a možná taky 147 ostrovy a ostrůvky (podle toho, čemu věříte, protože nebyly nikdy přesně spočítány), jsme potkali i skupinku jakýchsi mořských trampů na kajacích.

Přímo pod most… Vezeme si pro jistotu člun :-) Tenhle maják byl asi nejhezčí Potkáváme výletníky
Přímo pod most…

Vezeme si pro
jistotu člun :-)

Tenhle maják byl
asi nejhezčí
Potkáváme výletníky










Naším cílem byl tentokrát ostrov Levrnaka. Jak se předtím v Zadaru zdála Silva maličká, tak zde byla večer zas největší lodí v celé zátoce, o poznání delší než celé přístavní molo. Tenhle ostrůvek má totiž jen dva domy v podobě malé hospůdky a kempu, zato je zde božský klid, a obvyklý povel k oblékání před příjezdem do přístavu zde vůbec nezazněl.

Přesto i zde došlo na nezbytnou zmrzlinu, díky pojízdné (či spíše plovoucí) prodejně, která odpoledne při své návštěvě kempu na chvíli přirazila k pravému boku zaparkované Silvy.

Levrnaka: jak z katalogu… Pojízdná prodejna Pohoda na kotvícím laně Levrnaka – další zátoka: oblázková pláž a textiláci
Levrnaka:
jak z katalogu…


Pojízdná prodejna



Pohoda na
kotvícím laně



Levrnaka – další
zátoka:
oblázková
pláž a textiláci

Trochu jsme si zavzpomínali na český venkov, jen tady se krámek místo starého autobusu vecpal na palubu otlučeného miniaturního trajektu, který Silvu svou velikostí ani nijak nezahanbil. Někteří z nás pak zašli na blízkou plážičku v další zátoce, někteří zdolali třeba i dvakrát místní nejvyšší kopec (asi 120 m.n.m.) a byli odměněni pohledem na záplavu pustých kamenitých ostrůvků a skalisek, která tvoří NP Kornati, jednou v plném světle, podruhé v tajuplných barvách západu slunce. Schůdky na boku lodě zůstaly spuštěné po celou noc, takže jsme si mohli vychutnat neopakovatelnou atmosféru nočního plavání v té odlehlé zátoce, kde se na hladině zrcadlil měsíc, hvězdy, a s nimi jen několik málo světel ze Silvy a vzdálené malé hospůdky. V noci jsem na zádi potkal jakési malé zvířátko, ráno před snídaní opět vklouzlo do vody... Mnozí se odebrali spát na horní palubu včetně mě.

V NP Kornati potkáte i ovce NP Kornati: snad nejhustší souostroví
V NP Kornati
potkáte i ovce


NP Kornati: snad nejhustší souostroví

Na Kornátech, kde není žádné pouliční světlo, jsem se rozhodl, že poprvé v životě zkusím spát pod širákem - tedy přesněji řečeno na horní palubě - a zažil jsem neskutečnou romantiku s velkým R! To se nedá popsat, to se musí zažít - stejně jako celý pobyt na jachtě Silva. Krásná teplá tmavá tichá noc s pohledem přes stěžně na miliardy zářivých hvězd v mléčné dráze včetně ostatních známých souhvězdí - prostě F A N T A Z I E - a brzy ráno červánky, které nám opět věštily čistě azurovou oblohu a teploty kolem 30°C. Škoda, že nemám tak citlivý fotoaparát, abych tu nádheru na nočním nebi mohl vyfotografovat.

V tomhle přístavu jsme největší Bude večeře… Západ slunce nad Kornáty Stačí vyhodit pár drobků…
V tomhle přístavu
jsme největší

Bude večeře…

Západ slunce
nad Kornáty

Stačí vyhodit
pár drobků…










Ani spolubydlící takové fotografie nemá, protože spal totiž v kajutě, ikdyž i tam si jako obvykle pouštěl otevřenými dveřmi čerstvý noční vzduch. Na Silvě ostatně kajuty nezavírá skoro nikdo, všichni jsou tak říkajíc na jedné lodi (kéž by byla taková pohoda i na souši), a málokdo se chce odříznout od čistého vzduchu či společné klimatizace (pokud tedy běží, přece jen s elektřinou je mimo civilizované přístavy trochu problém, a agregát v podpalubí si s nočním klidem moc nerozumí).

Pevnost: údajně ze 6. století Filmové ruiny: staré sotva 50 let ;-) Prohlídka útesů ve stylu FKK NP Kornati
Pevnost: údajně ze
6. století
Filmové ruiny:
staré sotva 50 let ;-)
Prohlídka útesů
ve stylu FKK
NP Kornati










Středeční den zahájila po snídani vyhlídková jízda v NP Kornati, kde jsme zahlédli zříceninu pevnosti ze 6. století, i zříceniny mnohem mladší, postavené zde před půlstoletím pro jakýsi film, projížděli jsme pod vysokými skalními útesy, tak ostrými, že kapitán musel troubit když neviděl za roh, a podél řady dalších ostrovů. Následovalo opět koupání v příjemné zátoce, a večer jsme dorazili na ostrov Zlarin, do stejnojmenného městečka, jehož pamětihodnosti nám byly vysvětleny stručným "Vlevo kostel, vpravo obchod." Je to spíš taková větší vesnice, jen málo zasažená přílivem turistů. Dlužno ale podotknout, že nad rámec onoho stručného výčtu zde byla jednak zmrzlina, a jednak pro nás zvídavější i další starobylý kostelík, malá kaplička, a dále podél břehu pomníček, opuštěné betonové okopy, a ještě jedna kaplička hledící na moře. Když přičtu další krásný západ slunce, nebyl ani zdejší večer nijak nudný. Aby toho nebylo málo, uspořádal před večeří kapitán Ivan i přípitek na desátou sezónu jednoho brněnského manželského páru z účastníků naší plavby.

Přijíždíme do Zlarinu Zlarin: zátiší u kostela Zlarin: má o kostelík víc :-) Zlarinský západ slunce
Přijíždíme do Zlarinu

Zlarin:
zátiší u kostela
Zlarin:
o kostelík víc :-)
Zlarinský
západ slunce

Zlarin: zátiší pod lucernou Rogoznica: kaple na mysu Rogoznica: promenáda Rogoznica: historické jádro
Zlarin: zátiší
pod lucernou
Rogoznica:
kaple na mysu
Rogoznica:
promenáda
Rogoznica:
historické jádro
Západ slunce v Rogoznici Jezírko Dračí Oko: měsíc Rogoznica: večer v přístavu Rogoznica: noční zrcadlení v přístavu
Západ slunce
v Rogoznici

Jezírko Dračí Oko:
měsíc
Rogoznica:
večer v přístavu
Rogoznica:
noční zrcadlení v přístavu




























Naše dny ubíhaly v čím dál větší pohodě, pomalu se mi začínaly plést jednotlivé zátoky a zastávky na koupání, a Silva jako by se už stala naším domovem, jako by tahle plavba neměla nikdy skončit. Další večer nás přivedl do přístavu Rogoznica, kde je (původně

Rogoznica: z vyhlídky nad novým přístavem
Rogoznica: z vyhlídky nad novým přístavem

asi nevelké) historické městečko obklopeno množstvím nové výstavby, a nový jachtařský přístav na opačné straně zátoky překypuje moderním luxusem. Ještě před večeří jsme zavítali ke kostelu nad starým přístavem, a později spolubydlící za podpory nezbytných zmrzlin obešel i celou zátoku, aby z blízkého skalnatého kopečku sledoval další nádherný západ slunce a potěšil se odrazem měsíce na hladině jezírka Dračí oko (vypadá jako zatopený lom, ale údajně je slané), navštívil dvě starobylé kapličky na mysu u majáku, pohlédl i na moderní jachtařský přístav, a za zvuku písní z terasy jakéhosi klubu sledoval odrazy světel na hladině přístavu. A nikdo v té chvíli ještě nevěděl, kde budeme příští den.

Nakonec jsme po pátečním koupání v zátoce Stari Trogir (která na starší verzi známého města rozhodně nevypadá) vyrazili k plánovanému ostrovu Šolta, a protože Stomorska zrovna postrádala funkční molo, přistál místo toho kapitán v zátoce zvané Nečujam, která sice nemá molo prakticky žádné, zato Silva má kotvu. Díky tomu jsme mohli celý poslední večer naší plavby strávit koupáním a vodními hrátkami, opět přišly ke slovu nafukovačky, a kajaky několikrát zamířily do zadního rohu zátoky, kde ležela na mělčině potopená loď podobná Silvě. Kapitán Ivan nám ochotně vysvětlil, že se zde neodehrálo žádné drama, ale jen porucha čerpadla na prosakující vodu, v zimě kdy turistické lodě

V zátoce Nečujam Racek na skalisku Jeden úsměv To se Silvě nestává: potopená loď Kontesa
V zátoce Nečujam

Racek na skalisku

Jeden úsměv

To se Silvě nestává:
potopená loď Kontesa









nejezdí. Chvíli jsem postál na horní palubě naší Silvy, ponořen do líných myšlenek o zátoce přede mnou a Silvě pohupující se na hladině, po vskutku slavnostní závěrečné večeři (pršut, španělský ptáček, přípitek atd.) jsem pak plaval za soumraku kolem lodě, pořád dokola, odskočil jsem si sbalit zavazadla, a pak jsem opět za tmy kroužil po hladině... Vpíjel jsem se pohledem do nezvykle klidné hladiny odrážející světlo měsíce a hvězd mezi mráčky, i domků rozesetých po vzdálené stráni, hladil jsem očima Silvu ozářenou měsíčním svitem, a z opačné strany zas tvořící černou siluetu, a přál jsem si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Když jsem nakonec vylezl na palubu, ještě dlouho do noci jsme si tiše povídali na přídi, o tom, jak moc se nám nechce jet domů.

Protisvětlo: to byly nálady! Motýl na laně Kapitánova 2.loď Toma Kapitánova luxusní 3.loď Vjeko
Protisvětlo:
to byly nálady!
Motýl na laně

Kapitánova
2.loď Toma
Kapitánova luxusní
3.loď Vjeko










Ráno nás náš kapitán ještě před snídaní dovezl zpět do výchozí Omiše, kde jsme si tak trochu prohlédli novou kapitánovu luxusní loď Vjeko, která stála vedle Silvy, a přes jejíž palubu vedla cesta na břeh. Ve srovnání se Silvou je to takový plovoucí hotel zářící novotou, laděný také trochu do dřevěných odstínů. Vlastně jsme tak spatřili všechny lodě našeho kapitána, protože tu třetí (Toma) jsme potkali minulý večer v zátoce.

Po snídani už následovalo přesunování batohů i účastníků na břeh, i nástup nejčasnějších účastníků dalšího turnusu, kterým jsme jen záviděli že mají plavbu teprve před sebou. Nastal čas loučení.

Okolí Omiše: z vrcholu hory Kula (864 m.n.m.)
Okolí Omiše: z vrcholu hory Kula (864 m.n.m.)

V přístavu Omiš jsme se s těžkým srdcem loučili s jachtou Silva a báječným osazenstvem včetně báječné lodní posádky: kapitán Ivan, plavčík Toni, kuchař Nino a steward Kico, která se o nás celou plavbu vzorně starala. Se všemi se vytvořilo přátelské pouto i přes malou jazykovou bariéru, zač vděčíme jachtě Silva, kde se lidé kteří se většinou nikdy neviděli velmi brzy seznámí, díky menšímu sdílenému prostoru než jaký panuje na třeba i přelidněných pobřežních plážích, kde se většinou lidé neseznámí ani za celou dobu pobytu.

Někteří se přesunuli na městskou pláž, aby si vyzkoušeli ještě i textilní dav, nebo do města s jeho hospůdkami a uličkami. Spolubydlící ale radši zamířil na vyšší místa - přesněji o 864 metrů výše, kde vrchol hory Kula nabízí úchvatný výhled na všechny strany, a skály i suťová pole tam shlížejí na vysoké pobřežní útesy hezky shora. Tříhodinový výstup v ostrém slunečním žáru byl sice náročný, ale stál za to. Místo davu turistů dole ve městě mu na vrcholu dělaly společnost jen malebné bodláky a šustění větru, a cestou potkal jen pastevce se stádem horských koz.

Pohled na Omiš: od Skloniště Setkání na horské stezce Vrchol hory Kula: tichá společnost Jak se staví loď: stará kostra u nábřeží v Omiši
Pohled na Omiš:
od Skloniště

Setkání na
horské stezce


Vrchol hory Kula:
tichá společnost

Jak se staví loď:
stará kostra u
nábřeží v Omiši










Po sestupu zbyla troška času ještě na pár kostelíků a dřevěnou kostru lodě ležící u nábřeží, ale čas je neúprosný, a domů se jet zkrátka musí. Někdo snad říká, že je tahle dovolená drahá, jiní zas ale, že kdo jednou byl na Silvě, jezdí na ni už pak pořád. A musím přiznat, že i já mám velkou chuť si tuhle dovolenou na příští léto znovu objednat. Trasy se přece každým rokem mění, a na Jadranu je toho ještě tolik, kde jsem nikdy nebyl. Silva vyšla na podobné peníze, jako moje jediná dřívější dovolená u moře (nechci tady řešit, zda jsem tam či onde koupil výhodně či ne, ale dramatický rozdíl to prostě není), a přitom je o něčem úplně jiném. Místo sezení na jednom místě a jedné přelidněné pláži poznat mnoho míst i krásných zátok, a navíc se projet na sympatické lodi, to za to určitě stojí.

Těch mravenečků na městské pláži: a ve skalách nikdo… Budeme se s Vámi těšit na jachtě Silva nashledanou :-) Tady je celá trasa naší plavby (foto má 11MB)
Těch mravenečků
na městské pláži:

a ve skalách nikdo…
Budeme se s Vámi
těšit na jachtě
Silva nashledanou :-)
Tady je celá trasa naší plavby
(Originál foto má 11MB)












Pro Naturismus.cz sepsali, nafotili, a pro vlastní radost prožili JirkaRybka a majitel tohoto webu Aleš Prchal.
Naturismus.cz